"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

E.D.I.S.O.N. Day number five

27. února 2015 v 18:27 | Luci Dee |  E.D.I.S.O.N.
Yo, min'na... :)
Takže po delší pomlce (zase) jsem tady... Až moc dlouho jsem nechala tenhle "projekt" nedokončený a dneska o volné hodině fyziky (možná to dopíšu až doma, protože naše třída je opravdu poklad :D) jsem se rozhodla jí konečně uzavřít... :) Můžete za to čátečně poděkovat katherine a Syssosovi, které mě neustále přemlouvaly k vydání nějakého toho článku... :)
Sooo, pojďme se na chvilku vrátit zpátky do minulosti a zavzpomínat si na páteční a zároveň poslední den projektu... :)

Na dnešek, přiznejme si to upřímně, se těšil snad každý průvodce... :) Celej den se ulít ze školy, plus pořádně pokecat s EDISONy a navíc se nacpat spoustou dobrého jídla a pití... Kdo by nechtěl zvlášť když vaší spolužáci píší tři nebo čtyři testy? :D
Ráno jsme se navalili rovnou do sborovny a začali s angličtinářkami řešit všechny detaily ještě předtím než přijdou EDISONi... Včerejší večer jsem strávila pečením zeleňáků a kokosové buchty, zatímco ostatní se taky rozhodně nenudili (koláčky, chleba, dort, prostě pestrá paleta domácího jídla)... :) Domluvili jsme se s učitelkami, jak to má v tělocvičně (kde mělo všechno probíhat) vypadat, co všechno tam máme nanosit a zbytek už byl na nás... První hodinu jsme tedy strávili nošením lavic nebo tabulí či židlí, rozmisťováním "stánků" (dvě lavice přiražené k sobě a na nich vyskládané věci o dané zemi), dekorováním stěn i všeho ostatního, připravováním kamery (máme z toho nějaké video, které ale ještě neni sestříhané a upravené) a hlavně rozvrhnutím, jak tam budeme ty třídy provázet... Kdo tohle neřešil, tak nandaval jídlo nebo pomáhal s přípravou stánku o Česku...
Ari si připravila čaj a nějaké čínské záležitosti (vystřihování, pexeso a manipulace s hůlkama), Sinem učila tradiční turecký tanec (a vařila nám průvodcům tureckou kávu :D), Michael vyfukoval nepraskací bubliny, Tiko měla nějaké zajímavosti ohledně vína a krojů, Sergio pouštěl video s tradičním mayjským tancem (ten se budu učit, protože je naprosto boží :3) a o wrestlingu (to bavilo hlavně kluky :D) plus měl tam takové malé postavičky ruční výroby, Kasey a Nerrisa měli ochutnávku jídel ze svých zemí a ukázku nějakých zajímavostí jako peníze atd... U českého stánku jsme zase měli typický kroj, něco o Čechách jako takových a spoustu specifik (vlajku, znak, Miloška Zemana :D, hymnu atd.)...
Než jsme se nadáli tak zvonilo na druhou hodinu a do tělocvičny se nahrnulo tak třicet prvňáků... Rozdělili jsme je do sedmi skupinek a každý průvodce si vzal jednu k nějakému stánku... Všechno šlo celkem hladce, prvňáčci vypadali uneseně, průvodci se smáli a překládali, zatímco kamera točila a EDISONi zapáleně vyprávěli o své zemi...
Všechno to šlo celkem v pohodě (i když to bylo nehorázně unavující a vysilující) dokud nepřišli čtvrťáci... Prvňáci, druháci a třeťáci jsou takový zamlklí záprdci, takže je s nimi lehké pracovat (poslušně vás náledují, poslouchají na slovo, neremcají, drží se v daných skupinkách, ptají se mile a snaží se být naprosto neviditelní)... Čtvrťáci už ale začínají být oprsklejší, rozbíhají se po tělocvičně a naprosto bortí všechen nastolený řád... Každá skupinka mohla u jednoho stánku strávit osm minut, ale čtvrťáci se po prvních šesti minutách vzbouřili, nahrnuli se k Ari (která měla podle všech dětí nejzajímavější stánek) a naprosto nás ignorovali... Pořádek museli sjednat přísné učitelky a ani potom čtvrťáci nerespektovali naše pravidla...
Nejak jsme tedy přežili čtvrťáky a začali se psychicky připravovat na páťáky... Bohužel skutečnost se od naší představy podstatně lišila a to směrem k horšímu... Říkali jsme si, že páťáci by mohli mít už trochu víc rozumu a tak to s nimi bude lehčí... Jak jsme se ale spletli! Organizace se nám zvrtla, já spolu s dalšími třemi lidmi lítala po tělocvičně, hledala volný stánek a zároveň se snažila předejít krizi... Jídlo bylo skoro pryč, pití došlo a polovina dekorací se začala loupat... Páťáci pokrytecky kouleli očima a mumlali si něco organizaci... Já si říkala, že bít malý děti by se nemělo a až přeslazeným hlasem jim překládala všechno anglické... Když se všechno začalo uklidňovat, tak někoho inteligentně napadlo zazpívat si hymnu... Všichni páťáci se "zchumlovali" a úplně všichni jsme EDISONům fajnově vystřihli hymnu... Pak se páťáci ale rozutekli a až do konce hodiny jsme je nemohli "pochytat"...
Čtvrtou hodinu (kdy kolem mě všichni ječeli, já od rána nesnídala ani nepila, moc se nevyspala a taky tahala těžký věci) jsem se spolu s asi dalšími pěti průvodci zašila do vedlejší tělocvičny, kde jsme měli takovou malou základnu... Natáhli jsme se tam asi na deset minut do žíněnek a pak se museli vrátit na společné představení EDISONů...
Zbytek dne už proběhl přibližně ve stejném stresovém tipu... Pro druhý stupeň si EDISONi připravili představení, takže jsem se se svojí "unavenou partou" zašila na půl hoďky před představením do tělocvičny a blbla tam jako malá (nebyla jsem jediná, o tom si můžete popovídat s katherine XDDD)... Úplně na konci dne pronesli EDISONi závěrečnou řeč, učitelky a ředitel pronesli řeč a pak jsme měli jako průvodci privilegium se s našimi "buddies" osobně rozloučit... :) Za ten týden jsem si nehorázně oblíbila pohodáře Sergia (který si oblíbil i svoje průvodce tedy mě, Šutra a Čapíka) a Sinem s Tiko, které se mnou sdíleli můj zvláštní hudební vkus... :D S nimi bylo loučení asi nejhorší... :) Většina z nás tam jen stěží zadržovala slzy (zvlášť mi, co trpíme na loučení), ale nějak jsme to zvládli, protože je to pořád lepší než brečet před celou školou, že? :D Předal jsem jim odbrovský koláč s nápisem POZDRAVY Y BUDĚJC a pak se to celé rozpustilo... :)
Poklidilo se, aby s tím v pondělí nebyla žádná práce a šlo se na oběd... Většina z nás (například jako já :D) si s EDISONy ještě udělala selfie a já jsem si vzala na Sergia e-mail... Vždycky jsem si chtěla psát s někým z jiné země, ale bylo mi blbý si psát z někým koho neznám (o Sergiovi vím, že máme stejnej názor na cestování, Mexiko i muziku a spoustu dalších věcí)... :)
ZHODNOCENÍ: Byla to úžasná zkušenost za kterou jsem nehorázně ráda... Poznala jsem fajn lidi, procvičila si angličtinu a spřátelila se... :) Navíc jsem se naučila spoustu zajímavých věcí o zajímavých zemích, naučila se karate a dostala krásný dárek... :)
Teď už vás nebudu otravovat ničím dalším, uzavírám tohle téma a přihazuji jednu fotku (na ostatních jsem totiž já, nebo někdo čí identitu nechci vyzradit)... :) Pokud budete hezky komentovat, tak bych pro vás mohla přidat ještě jeden článek s pár fotkami... :) Záleží to jenom na vás...

Zleva: Nerrisa, Kasey, Tiko, Ari, Sinem
Vzadu: Sergio a Michael
Vzadu, na zemi a vpravo: někdo z Budvaru, ředitel a naše angličtinářky
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama