"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Angel in disguise 27.díl

29. ledna 2015 v 18:47 | Luci Dee |  Angel in disguise...

Title: Angel in disguise
By: Luci Dee
Part: 27
Věnováno: katherine, Syssos, Don't worry be happy, Domí a všem co sem nějakou náhodou zabloudí a bude se jim tu líbit


"Jestli jsem naštvanej? No já ti ani nevím. Dvanáct měsíců mě hlodá svědomí, snažím se k tobě chovat mile a hlídám tě, kdyby náhodou a ty mi ani neřekneš, že to dítě je moje?" začíná Niall postupně pěnit a přitom vstává z postele, zatímco se natahuje pro nějaké oblečení ležící přes židli, "Já se snažil připravit na případný otcovství, zatímco ty si to tu vesele tutláš a chováš se jako nějaká pitomá megera! Ví o tom ještě někdo?" Zapíná si knoflík u džín a narovnává se, aby mi viděl do tváře.
"Jenom Angel," špitnu a koukám provinile na odhozenou peřinu visící přes okraj postele.
"Takže vlastně taková malá dívčí odbojová skupina! Vážně super! A já se divím, proč je na mě pořád tak nabroušená! Předpokládám, že i za to, že jsi v kómatu můžu já! A za to dítě taky, jak jinak!" Navlíká si přes hlavu tričko a natahuje se pro boty. Já jenom sklesle sedím a poslouchám jeho vodopád nadávek, které sesílá na Angelinu hlavu. Vždycky se neměli rádi, ale od dovolený se vyloženě nenávidí. Ale nechápu, proč jsem teď, sakra, za tu zlou? To on mě zbouchnul, nezajímal se, jestli to je jeho a teď na mě ještě řve?
"Jaký "TO DÍTĚ"?!" vyprsknu vztekle a krev ve mně pění, "Snad má nějaký jméno, ne? Navíc je to snad i tvoje zásluha, že je PJ na světě! Nemůžu za to jenom já! Ty jsi svojí "troškou" taky přispěl!" řvala jsem na něj, zatímco on se na mě bojovně díval a v ruce drtil koženou bundu, "Za to s Angel bych se ti možná mohla omluvit, ale aby tě nenáviděla jsem NIKDY nechtěla! Za to, jak jsem se k tobě chovala během těhotenství se ti ale omlouvat nebudu! Nebudu se tu vymlouvat na nějaký pitomý hormony, protože jsem se k tobě chovala, tak jsi se ke mně choval dřív ty! A pokud to co jsi předváděl bylo nějaký vzorný chování a čekáš nějakej metál, tak na to koukej hodně rychle zapomenout!"
"Uklidni laskavě svůj hysterickej záchvat, nebo ti zase praskne žíla v mozku!" ušlíbnul se, hodil si bundu přes ramena a vypadnul ze dveří. Zůstala jsem za ním zaraženě koukat. Chvíli jsem jenom strnule seděla, pak jsem vzala polštář a mrskla s ním přes celou místnost.
"Pitomec! Neandrtálec! Parchant! Blbec! Ignorant! Kretén..." odříkavala jsem snad ty nejhorší nadávky na světě a přitom dupala z pokoje, na chodbu, po schodech dolů, další chodbou až k vchodovým dveřím a pak skrz ně do ulic Londýna. Když jsem vykročila z celého areálu tohohle prokletého baráku, zahnula jsem doprava a potom jsem šla. Šla jsem, ani pořádně nevěděla kam přesně. Prostě jsem se potřebovala nějak uklidnit. Vyventilovat to ze sebe.
"Lusio, jsi v pohodě?" Vedle mě se vznášel Marcus a vypadal ustaraně.
"Ne, nejsem!" odsekla jsem a přidala do kroku. Prošla jsem frekventovanou křižovatku a před očima mi naskákalo několik smutných osudů. Zatřepáním hlavy jsem je rychle zahnala a pokračovala dál. Dýchalo se mi stále hůř a hůř, pod žebry mi vystřelovala palčivá bolest a do hlavy se mi snažily dostat osudy okolí.

"Stejně jsi to všechno viděl, tak se radši ani nezkoušej ptát!" zavelela jsem nekompromisně, když jsem si periferním viděním všimla, že chce Marcus něco říct. Zavřel pootevřenou pusu a podíval se před sebe. Ani nevím, jak jsem se dostala na jednu z nejfrekventovanějších ulic Londýna a tak jsem se teď drala skrz davy lidí. Tenhle za rok umře na rakovinu, tuhle srazí auto, tahle dívenka zůstane sama bez rodiny, tenhle teenager se každý večer řeže, támhleten businessman bude podvádět svou manželku s milenkou... Je toho prostě moc! Z očí mi začnou téct proudy slz. Snažím se je otírat, ale nejde to. Je toho moc najednou! Moc negativních pocitů najednou a ještě mě začalo bolet pod žebry! Předklonila jsem se, opřela se dlaněmi o kolena a začala zhluboka dýchat. Připadala jsem si, jako by kolem mě nebyl žádný vzduch, někdo mě dusil a ještě k tomu jsem se topila. Nepopsatelná bolest hlavy a hrudi se mě zuby nehty držela a já se stále snažila uklidnit i přes mírný záchvat paniky.

Yo, min'na...
*většina čtenářů dostává infakrt jenom z toho, že na blogu uviděli úvodku této povídky a co teprve když si přečetli jeden celej díl*
Takže po hooodně dlouhé přestávce jsem byla dneska inspirována (čti jako dokopána) k napsání dalšího dílu AID (zkratka Angel in disguise)...
Omlouvám se všem věrným čtenářům (kterých zjevně moc není), že jsem povídku zanedbávala a tak, ale prostě mě nějak nechytala inspirace (a nenapadlo mě původní delší díl rozdělit na dva kratší díly)... Za vydání dnešního dílu můžete poděkovat katherine (nesmrtelné a neskutečně děsivé bytosti, které Chuck Norris nesahá ani po kotníky), která použila nepovolené donucovací metody... :)
Ona je totiž začínající autorka (doufám, že jí v budoucnosti budu moct přivítat mezi blogerky a hrdé autorky FF-ek) a poslala mi naprosto úžasnou dramatickou povídku s Niallem Horanem... Samo o sobě nic tak hroznýho, ale ona povídku rozdělila na tři nebo čtyři části a poslala mi JENOM JEDNU!!! To už horší je a to o hodně... Navíc si ta potvora jedna zákeřná (ahoj, katherine :D) řekla, že mi další část pošle až vydám AID (takže bez motivace si její povídku nikdy nedočtu)... Takže jsem si stopla napínavý úsek jednoho anime (u mě dost neobvyklý, jelikož u anime nebo mangy nemám přestávky ani na jídlo nebo pití) a rychlostí světla se pustila do psaní...
To znamená, že od ní nyní netrpělivě očekávám další část za tolik dřiny (vymyslet, sesmolit, poupravit rubriky aby si mohla pohodlně hledat atd.) a pokud mi to nepošle, tak je dcerou smrti (vím kde bydlíš, jak bys vyhrožovala ty :D)... :D
Jinak info pro vás: až mi ctěná katherine pošle všechny části povídky, tak je hodím nejspíš sem na blog, abych se s vámi podělila (vyjímečně mám od ní svolení)... Dále zítra se budu válet doma (prázdniny forever :3), takže nejspíš přihodím nějaký kecy ohledně vysvědčení, nedávné rozlučky (to bylo vážně něco :P), následujícího týdne, další část povídky (možná s velikým otazníkem), jednu ze sérií (Music nebo Keep smiling) a už se konečně chci dokopat k založení té prokleté rubriky o Japonsku, mangách a anime...
Než si ten nápad někdo zabere a já budu údajně ZASE za "kopírku"... Poslední věty si nevšímejte, jenom mám nějakou blbou náladu a neustále si jí zhoršuju trapnou (a naprosto nevztahující se k včerejšímu tématu) "připomínkou" ze včerejška (kvůli ní jsem nenapsala včera žádný výkec ve škole, na kroužku ani doma, protože bych musela být hooodně zlá a třeba se i uchýlit k nějaké té drobné vraždě)... :) Navíc jsem včera byla zlá a zákeřná až dost... To taky nikdo nečet!
Tak já končím, mizím a pokusím se sesmolit další díl AID dokud mám "spisovatelskou" chvilku s Fall Out Boy a Thousand Foot Krutch... :D
Sayonara,
Luci Dee
P.S.: Omlouvám se, že jsem se v závěrečném komentáři tak rozepsala, ale to jsem prostě typická já... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katherine katherine | 29. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

Řeknu ti to takhle - poslouchám Animals, Word se mi totálně seká a potřebuju si umýt vlasy. Nejspíš si ty vlasy půjdu umýt jako první, abys měla ještě chvíli napětí, že? Snad to vydržíš, hahaha. Ani nechtěj vědět, na co všechno právě teď myslím. Do devíti hodin máš druhý díl na stole!

2 Syssos Syssos | 30. ledna 2015 v 15:54 | Reagovat

Jak bys řekla ty: Čelist padá dolů, propadává podlahou, řítí se do přízemí a probourává se až do sklepa (kterej mimochodem ani nemáme)... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama