"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Kouzelná země 1/2

8. srpna 2014 v 18:57 | Luci Dee |  Témata týdne...
Téma týdne: Kouzelná země
By: Luci Dee
Čauec mňauec,
tak jsem opět tady (všichni rychle prchají pryč a Luci Dee sklesle kouká do prázdné obrazovky)... :D Omlouvám se Syssosovi alias Brumbálovi Severusovi, že nejspíš neměl na soustředění co číst, ale nějak jsem nestíhala... :) Neměla jsem připojeník internetu, náladu na psaní povídek a hlavně čas (měla jsem plno věcí na zařizování)... No nic... Nakonec jsem se nějak dokopala k psaní a při přípravě na zveřejňování jiné povídky (nakonec jsem jí ještě nezveřejnila) jsem si všimla tématu týdnem (Kouzelná země)... V hlavě mi to začlo šrotovat a napadla mě povídka... Bude to trochu delší, ale doufám, že se neunudíte, přečtete si můj "výtvor" a zanecháte nějaký ten komentář a hvězdičku...


Pokojem se rozlehl otravný pískavo-mlaskavý zvuk a na okenní parapet usedl jeho púvodce. Pestrobarevný ptáček s podivně zahnutým zobáčkem, vysokou chocholkou a neonově červeným bříškem. Místní mu říkali Sarde a kdysi patřili mezi nejpočetnější druhy, dnes máte štěstí, když je potkáte. Osoba, která ležela v dřevěné posteli vyrobené z naleštěných kmenů stromů se překulila na bok a s nevrlým zabručením si přetáhla peřinu přes hlavu. Ptáček utichl, znovu vzlétl a tentokrát přistál na dřevěném čelu postele. Pohlédl na osobu pod sebou a znovu spustil svůj pokřik. Tentokrát ale hlasitější a otravnější. Po chvíli vyletěla peřina vztekle do vzduchu a poté se obyvatel této postele vymrštil do sedu. Byl to chlapec s přeleželými kudrnatými vlasy, smaragdově zelenýma očima, rozespalým obličejem, relativně čerstvou jizvou táhnoucí se přes levou tvář, natržený spodní ret, na krku se mu na kožených řemíncích houpalo několik dřevěných talismanů, pravé předloktí měl obvázané špinavým obvazem, kterým prosakovala trocha krve a jeho odhalená hruď byla pokryta tetováním. Mohlo mu být tak kolem osmnácti, ale tady v Kouzelné Zemi mohl věk často klamat. Důležitým faktorem pro odhadnutí věku je rozeznat kdo je kouzelník, kdo normální smrtelník a kdo bojovník. Tento chlapec patřil do rodiny bojovníků, takže odhad by moc nelhal.
"Grrr!" zavrčel chlapec a zamířil svůj rozespalý pohled na Sardeho. Ten umlkl a nevinně se na chlapce podíval. Chvíli bylo v pokoji ticho, ale nakonec chlapec pouze protočil oči a neohrabaně se vysoukal z postele. Došel k zrdcadlu, které se nacházelo na nablýskaných zavřených dveřích do koupelny a podíval se do něj. Párkrát si rukou prohrábl vlasy, aby nebyli tolik přelžené a potom se přemístil k veliké šatní skříni, která ukrývala všechno jeho oblečení. Po chvíli váhání vytáhnul dlouhé, hnědé kožené kalhoty a lehkou halenku stejné barvy s krátkým rukávem a zapínáním na knoflíky. Odložil oblečení na postel a zamířil do koupelny provést ranní hygienu. V malém umyvadle si opláchnul obličej, vyčistil si zuby a nakonec si vlhkýma rukama doupravil vlasy. Převlekl se do připraveného oblečení a na nohy si nazul lehké kožené botky. Otočil se k čelu postele na kterém stále seděl Sarde a zvědavě ho pozoroval.
"Tak pojď, Flo, jdeme na snídani!" pokynul na ptáčka a ten mu ochotně přeletěl na rameno. Flo byl něco jako chlapcův domácí mazlíček. Jednoho dne ho potkal v lese a malinký ptáček ho poté sledoval až domů. Od té doby byl malý Sarde chlapcovým společníkem a nikdy ho neopouštěl. Jméno Flo byla zkratka květiny na které chlapec ptáčka zahlédl poprvé. Popadl v koutě pokoje pouzdro s mečem a přitom překontroloval, zda je meč v pořádku. Za rukojeť povytáhl ocelové ostří meče na jehož prostředku se klikatila vystouplá linka a přejel po něm prstem. Meč byl lehký a chlapec s ním uměl dobře zacházet. Bral ho jako prodlouženou část jeho ruky. Díky jeho schopnostem v tak mladém věku byl velmi vážený, ale přece jen byl ještě skoro dítě. Chlapec vyběhl z pokoje a zamířil po schodech dolů do kuchyně, která byla jako obvykle prázdná. Na stole ležel v ošatce čerstvý chleba překrytý látkou a vedle něj v čistě bílé látce domácí kozí sýr. Jeho snídaně. Chlapec se mlsně oblíznul, popadl chleba se sýrem, hodil to vše do malého batůžku a chystal se vyběhnout z domu. Ruku už natahoval ke klice, když za sebou uslyšel kroky.
"Kam jdeš?" zeptala se ho jeho sestry.
"Dobré ráno, sestřičko!" Otočil se zády ke dveřím a spatřil svou sestru v překrásných brčálově zelených šatech s tenoučkým zlatým páskem a jemnými detaily na spodním lemu šatů v kožených střevících. Sněhově bílé vlasy křivě sestřižené pod uši a bývalá ofina přehozená dozadu a připnutá ozdobnou sponkou k ostatním vlasům. Na rameni se jí houpal toulec s šípy a v pravé ruce držela svůj luk.
"Dobré ráno, Harry!" usmála se na něj sestra. Harry si poupravil popruh batohu a popošel ke kuchyňskému stolu o který se následně opřel. Gemma k němu přišla a posadila se na dřevěnou stoličku v rohu místnosti.
"Co děláš takhle brzo vzhůru?" zeptal se Harry a nastavil Floovi rozevřenou dlaň, aby na ní mohl bezpečně přistát.
"Chtěla jsem se nepozorovaně vypařit do lesa, ale jak tak koukám, tak naši už jsou stejně pryč. A důvodem tvého brzkého odchodu je předpokládám Flo." Pohladila ptáčka po hlavičce a ten se příjemně načepýřil.
"Jo, přilétl oknem a začal mi "zpívat" u hlavy. Ale taky jsme se s klukama domluvili, že se sejdeme na Purple Hill, takže Flo zafungoval jako budík." Usmál se a položil meč na stůl. Gemma také odložila svou zbraň.
"Co ruka?" Harry se zadíval na své předloktí a už jen z toho pohledu mu rukou projela ostrá bolest.
"Dobrý..."
"Jo, jasně!" pronesla sarkasticky a vydala se pryč z místnosti.
"Kam jdeš?" houknul na ní Harry. Gemma mezitím zmizela v horním patře domu a Harry zůstal v kuchyně ve stejné poloze.
"Pro lékárničku!" Gemma se vrátila zpátky a už ve dveřích držela v ruce malou krabičku.
"Ne!" Harry rychle vyskočil do stoje až se Flo, který se mezitím uvelebil v Harryho rozevřené dlani a klimbal, leknul a zavřeštěl.
"Promiň, Flo!" řekl omluvně Harry, ale stále jedním okem ostražitě sledoval svou sestru. Flo se mezitím probral a poté začal poletovat vysoko kolem sourozenců.
"Okamžitě si sedni a nech si to ošetřit!" přikázala mu, ale jakmile udělala krok dopředu, její bratr přeskočil stůl a nabyl tak bezpečné vzdálenosti.
"Ale ty mi do toho naleješ tu hnusnou smradlavou a štípavou vodičku!"
"Vždyť jsi chlap! Přece něco musíš vydržet, drsňáku!" zasmála se Gemma a snažila se natáhnout přes stůl a chytit bratra za košili.
"Jsem, ale nechci celej den smrdět jako Barbadensis!" bránil se slovně Harry a přitom šikovně unikal přes sestřinýma rukama. Gemma ještě párkrát na prázdno chňapla po Harryho košili a pak se jí povedlo zachytit kousek košile za který s ním praštila o stůl.
"Haha! Zase jsem tě přeprala!" zasmála se vítězoslavně, vyskočila na stůl a přišpendlila Harryho na stůl.
"Hej! To bylo nefér!"
"Nebylo! Neměl jsi se naparovat a dávat lepší pozor! Teď přiznej, že jsem lepší a buď hodný, ať ti tu ruku můžu převázat!"
"Fajn! Jsi lepší! A slibuju, že už budu hodný!" vzdal se konečně Harry a po delším zkoumavém Gemmině pohledu byl propuštěn z jejího sevření.
"Sedej!" rozkázala mu s úsměvem na rtech a ukázala na stůl. Harry tedy poslušně vyskočil na stůl a probodával Gemmu ošklivým pohledem. Opatrně Harrymu odmotala špinavý obvaz, vyčištila hlubokou ránu a nakonec jí obmotala čistým obvazem.
"Díky!"
"Není zač!"
"Tak já už půjdu, musím stihnout tu schůzku."
"Já taky za chvilku půjdu." Harry jenom přikývl a vydal se s Floem ke dveřím. Jaké ho ale čekalo překvapení, když za dveřmi potkal jejich bratránce Matta.
"Matte! Co ty tady?" Pevně obejmul smějícího se Matta.
"Ahoj, Harry! Kde máš Gemmu? Mám jí dneska pohlídat, aby nešla ven. Rodiče mi řekli, jak si odbarvila a ostříhala ty vlasy. Alespoň vím, že je z naší rodiny." Harry se jenom uchechtnul a pokynul hlavou dovnitř. V tomhle světě musí mít ženy rovné, hnědé vlasy, které sahají až po paty. Gemma tohle pravidlo porušila, protože si vlasy odbarvila, natočila a zkrátila. U mužů je to jiné. Ti mohou mít vlasy jakéhokoliv typu, barvy i délky. Jejich rodiče kvůli tomu teď mají problémy, takže Gemma dostala domácí vězení a kdo jiný by jí měl hlídat než rozumný a silný bratranec Matt.
"Moc rád bych si s váma pokecal, ale mám ještě něco na práci. Budeš tu večer?" omluvil se Harry.
"Jasnačka! Jo a zítra bychom mohli jít lovit do Downing Walley."
"Tak se potom domluvíme. Já musím letět, tak zatím!" Matt mu jenom mávnul a poté zmizel v domě. Harry se pousmál. Přelezl kouzelnou zeď, která ohraničovala jejich pozemek a rozběhl se po prašné cestě směrem ke stájím. Flo rychle třepotal křidélky a snažil se s běžícím chlapcem držet krok. Harry se po něm ohlédnul a když zjistil, že Flo celkem stíhá, přidal na rychlosti. Proběhnul lánem růžového obilí, po oranžové prašné cestě a doběhl k okraji Red Wood. Kousek za hranicí Red Woodu se rozkládala stará dřevěná stáj s velkými vraty. Harry pootevřel vrata a škvírkou, která následně vznikla, se protáhnul dovnitř. Flo za ním rychle proletěl a poté se dveře s tichým vrznutím zavřely. Harry vytáhnul z kapsy malou krabičku, kterou otevřel, vyndal z ní trochu prášku a rozhodil jej do vzduchu. Po stáji se rozlezlo zářivé světlo a ukázalo tak rozpoložení stáje. Po obou dvou stranách stáli barevné boxy podobné těm pro koně, ale byli oproti nim asi tak dvakrát větší. Jakmile prostor prosvítilo Světluščino světlo, začalo se ozývat funění, dupání a zem se začala mírně otřásat. Harry popošel úzkou uličkou boxů, mezi kterými si připadal jako trpaslík a došel k předposlednímu boxu, který nesl světle modrou barvu.
"Ureo?" špitnul Harry směrem k boxu. Ozvalo se hlasité odfrknutí, poté dupání a nakonec se v horním okénku dveří objevila dračí hlava. Harry se usmál a Urea mu úsměv opětovala. Urea byla obrovitá dračice, jejíž kůže měla stříbřitě šedou barvu a drápy se zuby byli černočerné. Drápy na nohou byli hrozivě dlouhé a křídla měla složená podél těla. Vypadala velmi majestátně.
"Ahoj, Harry!" zahřměla ze zhora tiše Urea a podívala se na osvětleného chlapce.
"Oh, ahoj Flo!" usmála se dračice na malého ptáčka, který jí poletoval kolem hlavy.
"Už tu byli kluci?"
"Ano. Sage, Thyme, Chamomilla a Globulus už jsou pryč. Je dneska zase sraz?" Harry jenom přikývl a přitáhl si nedalekou bednu plnou sena. Postavil si jí pod dveře boxu a poté otevřel velkou zápatku zabraňující otevření těžkých dveří, které pro draky jinak představovali malou překážku.
"Proletíme se?"
"Že váháš!" Harry se jenom ušklíbl a vyskočil Uree na záda. Urea se na něj otočila oskenovala ho pohledem. Byla něco jako Harryho chůva. Nezkazila žádnou legraci, ale pokud bylo potřeba, tak se o něj starala, aby se nedostal do průšvihu. Přeci jenom závisel její život na Harryho přežití. Jakmile Harry umře, Urea padne s ním.
"Hej!" Z vedlejšího boxu se ozval hrubý hlas.
"Leafe?" Harry ukázal Uree, aby vyšla z boxu a zamířila k tomu vedlejšímu.
"Jsi to ty, mladý Stylesi?" V horním okénku se objevila žlutá dračí hlava. Byl to Leaf, Gemmin drak, který byl stejně vzdorovitý jako Gemma. Leaf a Urea byli také sourozenci a i když byl Leaf starší, Urea měla daleko víc rozumu.
"Ahoj, Leafe!"
"Kde je Gemma?"
"Nemůže přijít," oznámil sklesle Harry. Jak rád by si se sestrou, kluky a Mattem zalovil v Red Woodu! Teď to ale nejde, protože Gemma má domácí vězení a Harry by nejspíš přes své zranění nedokázal napnout tětivu luku.
"Proč?" podivil se Leaf a odfrknul si.
"Má domácí vězení. Jak si změnila účes, tak jsou z toho teď problémy!" Leafovi klesla hlava. Drak nikdy nesmí opustit stáj bez svého bojovníka. Kdyby se mu cokoliv stalo, jeho bojovník by zemřěl. Proto je stáj chráněná kouzlem, které drží draky vevnitř.
"Neboj, určitě se brzy proletíš!"
"Doufám..."
"Víš, že kdyby to šlo, tak se s tebou rád proletím!"
"Já vím, mladý Stylesi! Jsi moc hodný!"
"Harry, nestíháme!" připomněla se Urea a netrpělivě přešlápla z nohy na nohu.
"Jen leťte!" popohnal je s hraným úsměvem Leaf a zalehl v zadní části boxu až se země otřásla. Urea s Harrym a Floem v závěsu vyšla ze stáje a poté se pomalinku proplížili na okraj Red Woodu.
"Můžeme?" zeptala se Urea a ohlédla se na bojovníka v jejím sedle.
"Můžeme!" odpověděl s úsměvem Harry a pevně se chytil okraje sedla. Urea se usmála, odrazila se od země a tryskovou rychlostí vzlédla. Chudáček Flo se schovával v sedle u Harryho nohy a Ureina rychlost se mu vůbec nelíbila.
"Víš kam?" Harry se snažil překřičet proudící vzduch, který ho bolestivě šlehal do obličeje.
"K Purple Hill?" Urea se otočila na Harryho a ten jenom přikývl. Říká se, že pohled na svět je nejkrásnější z koňského hřbetu, ale pohled z dračího hřbetu ve výšce několik set metrů nad zemí. Harry si nechal větrem cuchat kudrnaté vlasy a kochal se pohledem na zemi pod sebou. Střídali se na ní louky, lesy, vesnice, cesty, které s postupem ke kraji Země nesli nejrůznější barvy.

"Za chvíli tam budeme!" promluvila Urea a hlavou pokynula před sebe, kde se rozkládal Purple Wood. Uprostřed něho, skrytý před světem, ležel Purple Hill. Většina lidí o něm nevěděla a to poskytovalo Harrymu a jeho kamarádům dostatek soukromý.
Povídka mi vyšla ještě trochu delší, takže další část přidám příště... :D Doufám, že se vám to líbilo a budete můj blog i nadále sledovat... :D
Luci Dee
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama