"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Angel in disguise 22. díl

3. srpna 2014 v 15:06 | Luci Dee |  Angel in disguise...
Title: Angel in disguise
By: Luci Dee
Part: 22

Čauec mňauec,
jsem tu s dalším dílem... :D Jak jsem slibovala, další díl je dřív na mém blogu než na onedirection-ff.blog.cz... :D Nevím, jestli tenhle blog čte někdo kdo čte mojí povídku i na druhé blogu, ale pokud ano, tak jim tímto věnuji díl... Dále díl věnuji Don't worry be happy, Domí, katherine, Lottie a samozřejmě všem ostatním co tenhle blog čtou... :D Nebudu to dál okecávat, tady máte díl and enjoy it...
Luci Dee
"Můžem?"zeptal se Marcus a přehodil si tašku přes rameno.
"Můžem!" Mac se usmál a lusknul prsty. Na rukou se nám objevili takové zvláštní hodinky a než jsem se ho stihla na cokoliv šokovaně zeptat, tak už se kolem mě začala kancelář pozvolna vytrácet a oba jsme padali dolů.
"Proč padáme tak rychle?!" Mac měl hlavu podepřenou rukou a dalo by se říct, že při pádu ležel. Já jsem kolem sebe naopak házela rukama a nohama přičemž jsem se nervózně dívala pod sebe na stále se přibližující zemský povrch. Opravdu jsme padali o hodně rychleji než jsem předtím stoupala nahoru k Macovi do kanceláře.
"Chceš snad plýtvat teď už dost vzácným časem?"
"Ne, ale nemohli bychom alespoň o trošíčku zpomalit? Nerada se rozmazávám o zem po pádu z nebe, který je u mě samozřejmě na denním pořádku."
"Tak tohle bude sakra těžký!"
"To jo, když se rozmáznu o chodník!!!" Mac jenom protočil oči, lusknul prsty a už jsme seděli v mém starém pokoji na posteli.
"Tohle jsme mohli udělat už předtím?" zeptala jsem se ho a on přikývl.
"Já tě normálně zabiju!" štěkla jsem a skočila po něm. Proletěla jsem skrz něj a rozplácla jsem se těsně před černou šatní skříní.
"Smůla, oba dva už teoreticky mrtvý jsme," oznámil mi s ledovým klidem a podíval se na hodinky.
"Nebude Niallovi divný, že jsem tak dlouho pryč a když se vrátím tak jsem v pokoji s cizím klukem?"
"Byla jsi pryč jenom pět minut, proč by mu to mělo být divný?"
"Pět minut?! Vždyť jsme tam u tebe seděli asi půl hodiny?!"
"Tss, amatér..." došly ke mně jeho myšlenky a zároveň jsem si všimla jeho ležérního výrazu.
"Sorry, ale můj strážný anděl mě zatím nic nenaučil a musela jsem se všechno učit za pochodu!" rozhodila jsem rukama a nahodila vítězný výraz.
"OK, už mlčím!" zvedl ruce v obraném gestu. Ušklíbla jsem se a skočila vedle něj.
"A co ty hodinky?" zeptala jsem se a zamávala jsem mu jimi před obličejem.
"Ty hodinky měří čas, který máš na splnění ultimáta. Hodinky mají nastavený časový limit tří dnů a jakmile ten limit uběhne, pošle tě to rovnou do kanceláře nejvyššího." Mezitím co Mac vysvětloval podrobnosti ohledně hodinek, pozorně jsem si je prohlížela. Byli tmavě modré s bílou vteřinovou rafičkou a světle modrými ručičkami, tenoučkým páskem a dole v malém šedém rámečku svítil hrozivě červenou barvou digitální čas. Čas rozhodující o mé budoucnosti.
"Posloucháš mě?"
"Co?" Přestala jsem si prohlížet hodinky a nevinně jsem se na něj podívala. Mac si jenom povzdechnul a s úsměvem zakroutil hlavou.
"Říkal jsem, že by bylo nejlepší, kdybys si s Niallem teď promluvila beze mě a připravila ho na tu zodpovědnost, která ho čeká."
"OK, ale přece mu to nemůžu podat stylem: Hele, víš co? Pamatuješ si na tu společnou dovolenou, jak jsme se ožrali jako dobytek a skončili spolu v jednom hotelovým pokoji? No, tak si představ, že máš dceru! Je to PJ a pokud se o ní nezačneš do tří dní starat, už nikdy mě neuvidíš!-Takhle mu to mám říct?" Mac vypadal na pokraji zhroucení nebo jako vrah těsně před tím, než zabije svojí oběť. Raději jsem o krok ucouvla a připravila se na úprk.
"Tak takhle jsem to zrovna nemyslel! Prostě si s ním povídej o PJ, já se na ní mezitím půjdu podívat a ty ho pak připrav na můj příchod."
"A budeš přicházet ve velkolepým stylu s ohňostrojem, barevnýma světýlkama, mlhou linoucí se po podlaze a za řevu metalové muziky, nebo zvolíš skromnější příjezd v bagru?" Mac protočil oči a povzdechl si.
"Prosim tě, už jdi, nebo se nedožiješ večera."
"Jasně, ale ty koukni na PJ, jasný?" Přikývl a po lusknutí prstů zmizel. Uslyšela jsem na chodbě mlaskavý zvuk bosých nohou pleskajících o dřevěnou podlahu, který se přibližoval. Rychle jsem sebou plácla na postel a předstírala jako že spím.
"Lusio?" Dveře se pomaloučku otevřeli a dovnitř vplula blonďatá hlava. Proklouzl dovnitř a když si všiml, že spím, potichu za sebou zavřel dveře. Přeťapkal po koberci k posteli a posadil se na ní. Matrace se pod ním pohnula, ale já stále předstírala spánek.
"Lusio," naklonil se ke mně a zašeptal mi těsně u ucha, "vstávej!" Zařval tak, aby nikdo dole nic neslyšel, ale dostatečně hlasitě na to, abych se vyšvihla do sedu a chytila se za ucho.
"Ty pitomče!" Mnula jsem si ucho, které bylo na to, že jsem skoro mrtvá, dost citlivé.
"Já věděl, že nespíš!" řekl triumfálně a rozvalil se vedle mě na polštář.
"Co tady chceš? Nemluvím s tebou!" sykla jsem na něj na oko uraženě a opřela se o druhý konec postele. Macovi se nějakým záhadným způsobem povedlo mě uklidnit, ale zároveň dost vystrašit z té kopy zodpovědnosti.
"Chci se ti omluvit. Choval jsem se jako blbec a chtěl bych se ti omluvit."
"Vážně?"
"Vážně!"
"Přísaháš?"
"Přísahám!"

"Dobře, omluva přijata," usmála jsem a přesunula se vedle něj na polštář.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Syssos Syssos | 3. srpna 2014 v 18:09 | Reagovat

Nádherný... Tak piš, piš, ať mám na soustředění co číst... xD

2 Luci Dee Luci Dee | 3. srpna 2014 v 18:58 | Reagovat

[1]: Ty Syssosi jeden! :D
Neboj, samozřejmě ti napíšu a následně věnuju další díl... :DDD
Užij si soustředění a budu se snažit přidávat co nejrychleji... :D

3 Don't worry be Happy Don't worry be Happy | 11. srpna 2014 v 21:02 | Reagovat

Jo, andel v bagru, dobra predstava.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama