"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Too Far 2/2

30. července 2014 v 13:13 | Luci Dee |  Jednodílné...
Title: Too Far
By: Luci Dee
Type: Bromance

Vedli jsme nad Bryanem asi 15:9 a jeho družstvo mělo podávat. Já stál v zadní řadě uprostřed a Bryan se procpal na podání. Ashton se na mě podíval, jestli můžeme začít a když jsem kývl, tak písknul na píšťalku. Poznal jsem v jeho tváři škodolibý úšklebek, ale v tu chvíli jsem tomu nevěnoval pozornost. Upoutala mě totiž veliká černá limuzína, která zastavila před vchodem na hřiště. Upřeně jsem sledoval vysokého bruneta v černém se slunečními brýlemi, který zrovna vystoupil z auta a upřeně sledoval nás na hřišti. Kluci odehráli Braynovo podání a já sledoval, jak se brunet přibližuje k hřišti.
"Harry, bacha!!!" zařval na mě Luke. Otočil jsem se zpátky k síti a ve stejnou chvíli ucítil tvrdý dopad míče na můj obličej. Zhroutil jsem se k zemi a držel se za nos ve kterém mi strašně praklo. Kluci z mého týmu, Ashton s Calumem a trenér se ke mně starostlivě seběhli.
"Stylesi, žiješ?!" zeptal se trenér, "Kolik ti ukazuju prstů?"
"Ehm...Pět?"
"Žije!" zajásal Niall a začal mě objímat. Kluci ho ode mě museli odtrhnout, aby mi trenér mohl prohlédnout nos.
"Bolí to?"
"Au!!!"
"Aha, tak to bude zlomený. Musíš do nemocnice. Jefferson do ředitelny!" zahřímal trenér a pomohlmi vstát. Jakmile jsem se ale ocitnul znovu na nohou, zamotala se mi hlava a znovu jsem začal padat k zemi.
"Harry!" vypísknul Niall a všichni se ke mně znovu nahrnuli. Někdo mi podebral nohy a chytil mě do náručí. Zvedl jsem pohled a uviděl toho bruneta jak mě drží v náručí. Připadá mi od někud povědomý.
"Kdo jste?" Brunet se jenom usmál a sundal si sluneční brýle. Brada mi spadla až ke kolenům a úplně jsem zapomněl na veškerou bolest. Tyhle nádherné modré drahokamy, silné paže a pocit bezpečí v jednom dotyku je mi až moc povědomý.
"Louisi!!!" vrhnul jsem se mu kolem krku a okamžitě začal brečet. Doteď jsem se pokoušel slzy skrývat, ale teď už to prostě nešlo. Ne když po dlouhé době vidím svojí jedinou lásku.
"Proč jsi se mi neozval?" šeptnul jsem mu do krku a brečel na jeho krásný černý a určitě drahý, kabát.
"Nemohl jsem... Omlouvám se..." řekl mi posmutněle a něžně mě jednou rukou hladil po zádech.
"Opravdu jsi mi chyběl..." zašeptal jsem mu do ucha a následně mu ho políbil.
"Já vím, taky jsi mi chyběl..." stisknul mě pevněji a políbil mě na čelo.
"You were too far away and I was alone and confused!" svraštil jsem čelo a Louis se usmál. Nejspíš se mi na čele zase objevila ta žíla, ale já to neřešil. Prostě jsem to přidal na seznam věcí, kterých si teď nebudu všímat, mezi které patřil trenér, kluci a ostatní nechápavé možná znechucené pohledy.
"Já vím, ale teď jsem tady a už tě nikdy, nikdy neopustím!"
"To jsi říkal i posledně a odletěl jsi do Francie!" prohlásil jsem znovu a dětinsky našpulil rtíky. Louis se jenom usmál a palcem mi setřel krev, která stále vytékala z mého nosu.
"Co tady děláš?" zeptal jsem se ho na něco, co mi dlouho vrtalo hlavou.
"Moji rodiče mi koupili byt tady v Londýně a domluvili mi studium na téhle škole. Nemusím se vracet zpátky do Francie... Pokud tedy nechceš, abych se vrátil," odpověděl a sklopil pohled. Chvíli jsme tam jen tak stáli a já přemýšlel nad jeho slovy. Chci ho tady ještě když odjel aniž by se rozloučil? Jasně že chci aby se mnou zůstal!
"Jasně že chci, abys zůstal! Chci abys zůstal se mnou!"
"Omlouvám se... Nechtěl jsem, abys byl kvůli mně smutný..." kníkl po chvíli smutně a zavrtal mi hlavu do ramene. Naznačil jsem mu, aby mě pustil na zem, ale stále ho držel u sebe.
"Teď se tím netrap. Jsi zpátky a můžeme být konečně spolu."
"Je t'aime, princesse!" /Miluju tě, princezno!/ pronesl s dokonalým přízvukem po chvíli připitomnělého usměvu a vtiskl mi dlouhý fracouzský polibek.
"Je t'aime, mon prince!" /Taky tě miluju, můj princi!/ šeptnul jsem mu do rtů a většina francouzů nejspíš nad mým přízvukem právě umřela.
"No to je hnus!" odplivnul si Bryan a znechuceně mířil do ředitelny spolu s trenérem, který ho držel za triko. Usmál jsem se do polibku a přitáhl si ho ještě blíž. Zazvonilo a já jsem se odebral s Louisem k jeho limuzíně. Odvezl mě do nemocnice, kde mě ošetřili a pak mě vzal na prohlídku jeho bytu. Věděl jsem, že jsou jeho rodiče bohatí a tak mi to nepřišlo divné. Když jsem ale uviděl Louisův "byt" málem jsem omdlel. Byla to nehorázně velká vila s ohromnou zahradou a snad milionem pokojů.
"Aimez-vous ici?" /Líbí se ti tady?/ Zezadu mi obmotal ruce okolo pasu a opřel si hlavu o moje rameno. Já jenom nepřítomně hleděl na obrovskou předsíň ve které jsme zrovna stáli.
"Saviez-vous que vos parents ont acheté un appartement?" /Neříkal jsi, že ti rodiče koupili byt?/ Usmál jsem se a otočil se k němu pro další polibek. Opět francouzský.
"Pourquoi, oui. Que mes parents introduisent le concept de la maison." /Vždyť jo. Tohle si moji rodiče představí pod pojmem byt./ Chytil mě za ruku a pomalu prováděl celým "bytem". Prohlídku zakončil v jedné z ložnic s manželskou postelí na kterou jsme se oba svalili. Připadalo mi to, jakoby se opakoval zážitek z louky. Louis se opíral o čelo postele, já mu ležel na hodně vysportovaném bříšku a nechal si od něj probírat vlásky.
"Chtěl bych, aby ses ke mně nastěhoval."
"C-cože?" vykoktal jsem ze sebe a upřel na ně očka.
"Chci abys tu se mnou žil," usmál se nevinně a pokrčil rameny. Jak moc rád bych s ním bydlel, ale co by tomu řekla mamka? Byla by určitě proti.
"Nemůžu," pronesl jsem po chvilce uvažování sklesle.
"Proč bys nemohl?"
"Mamka by mi to určitě nedovolila."
"S tvojí mamkou jsem už mluvil už před týdnem a..."
"Cože?! Ty jsi mluvil s mojí mámou a ona mi o tom nic neřekla?!" Najednou jsem se na ní naštval. Věděla o tom, jak moc mi na Louim záleží a neobtěžovala se mi ani říct že volal a že hodlá přijet.
"Prosil jsem jí, aby ti nic neříkala, protože to mělo být překvapení. Ona se vším souhlasila a dokonce prohlásila že ti všechny výdaje uhadí..." usmál se na mě Louis a cvrnknul mě do nosu. "To jsem jí ale okamžitě zatrhl. O svojí princeznu se dokážu postarat sám."
"Ty jsi vážně cvok!"
"Říká ten, který se tu skoro dva roky trápí kvůli jedné jediné bezvýznamné osobě..."
"Ale mojí bezvýznamné osobě!" vykřikl jsem a vlepil mu pusu na čelo.
"Ty jsi vážně trdlo," zasmál se mi a přitáhl si mě do dalšího polibku.
"You were too far away and now you're forever in my arms," broukl spokojeně Louis a pohladil mě po tváři než mě znovu políbil.
"Ty, Lou, chci se tě na něco zeptat," řekl jsem mu, když jsem asi týden po mém nastěhování malovali naší společnou ložnici.
"Hm?" broukl nezaujatě Louis a dál vytvářel na zeď své veledílo.
"Jak to, že umíš tak skvělý francouzáky?" Louis okamžitě zrudnul jako rajče a dal se přede mnou na útěk. Vyprskl jsem smíchy, ale zároveň nakrabatil čelo a hrál uraženého.
"Louisi Wiliame Tomlinsone požaduju vysvětlení!" ozýval se naším novým "bytem" můj veselý křik a Louisův pištivý záchvat smíchu když jsem po něm hodil malířskou štětku.
"Konečně zase šťastní..." pomyslel si Zayn, který zrovna kolem vilky procházel a přitiskl se blíž k Liamovi. Ten se na něj šťastně usmál a políbil ho. To už je ale zase jiný příběh...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limonáda . • Blowme.blog.cz Limonáda . • Blowme.blog.cz | Web | 30. července 2014 v 13:21 | Reagovat

Pěkné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama