"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Too Far 1/2

29. července 2014 v 21:41 | Luci Dee |  Jednodílné...
Title: Too far
By: Luci Dee
Type: Bromance

Čauec mňauec,
protože se mi povedlo srovnat díly (Angel in disguise) na tomhle blogu s díly na onedirection-ff.blog.cz, přidávám svou PRVNÍ bromanci... :D
Na lovebites-ff.blog.cz měla celkem úspěch, takže doufám, že se bude líbit i tady... :D
Jedná se o jednodílovku (pro delší textový obsah rozdělenou do dvou částí), Larryovku (Louis Tomlinson+Harry Styles) s trochou cizího jazyka (konkrétně francouzštiny, která mi přijde neuvěřitelně romantická :3) a byla původně napsaná jako odměna pro věrné čtenáře Angel in disguise... :D
Takže, enjoy it, komentujte, hvězdičkujte a užívejte prázdniny... :D
Luci Dee
Už je to skoro dva roky a já se z toho stále nemůžu vzpamatovat. Skoro s nikým nemluvím, nespím, nejím a chodím jako tělo bez duše. Co by tomu asi řekl? Co by řekl tomu, že i přes fakt, že jsme se znali krátce a byli jsme hodně mladí na něj nemůžu přestat myslet? Nejspíš by se usmál, láskyplně mi rozcuchal vlasy a řekl mi, jaké jsem trdlo. Ne, ta jediná osoba, kterou jsem miloval, neumřela. Jenom odjela do Francie a mě zničeného tady, v Anglii. Ale přeci mi slíbil, že mi bude psát! Zatím ani jednou nenapsal. Zapomněl na mě? Našel si tam někoho jiného? Sklesle jsem se podíval na mojí učebnici angličtiny, která byla otevřená na stránce s obrázkem rozkvetlé louky a obrovského stromu a vybavila se mi jedna z našich společných chvil.
"Louisi?" zeptal jsem se ho nejistě, zatímco mi probíral moje kudrlinky. Byli jsme na louce kousek za městem a jen tak jsme se flákali. Louis se opíral zády o strom, já mu ležel na břiše se zavřenýma očima a tiše jsem vrněl.
"Hm?" podíval se mi láskyplně do očí.
"Miluješ mě?" vysypal jsem se sebe rychle a nervozně si pohrával s prsty. On na mě jen vyjeveně koukal.
"Samozřejmě že tě miluju," dostal ze sebe po chvíli trapného ticha trochu rozechvěle. Když mě miluje, tak proč nad tím musel přemýšlet?
"To říkáš jenom abys nezranil moje city!" urazil jsem se až dětinským způsobem a složil si ruce na prsou. Louis se jenom usmál a znovu mi začal prohrabovat vlásky.
"A jak víš, že to není pravda?"
"Protože jsi nad tím moc přemýšlel a...a..." došli mi argumenty, tak jsem radši sklapl. Louis se na mě podíval takovým tím pohledem, který věnujou rodiče svým dětem, když plácají nesmysly a usmál se. Dál jsem se mračil a nereagoval na Louise, který se mi smál.
"Vidíš! Teď se mi směješ a to je další důvod proč mě nemáš rád!" Pokud se předtím dusil smíchy, tak teď doslova umíral smíchy.
"Ty a ta žíla jste nehorázně roztomilí, když se zlobíte," smál se mi jako blázen a přitom ukazoval na žílu, která mi vystoupla na čele. Rychle jsem jí zakryl svojí dlaní a zvedl se k odchodu.
"Ty jsi trdlo," řekl mi vesele a stáhl mě zpátky k sobě, "Jenom jsi mě zaskočil takovouhle otázkou. Jasně že tě miluju!" ovinul kolem mě svoje silné paže a věnoval mi pusu na nos.
"Vážně?" zeptal jsem se trochu nejistě a obejmul ho okolo krku. Dívali jsme se jeden druhému do očí a naše nosy se o sebe třely.
"Vážně!" usmál se na mě a následně se mi vpil do rtů. Tohle miluju! Být v jeho bezpečném objetí a zároveň cítit ty jeho měkké malinové polštářky na těch svých...
"Stylesi!!!" zahřměla naše učitelka, která si nejspíš všimla mého nepřítomného úsměvu.
"Ano, paní učitelko?" zvedl jsem se do stoje a pořád se blbě culil.
"Doufám, že dáváte pozor!" Mlčel jsem. Popravdě, angličtina byla můj nejoblíbenější předmět, ale od doby co Louis odešel se na nic nedokážu soustředit. Od začátku hodiny jsem byl zabraný do svých vlastních myšlenek a nevěnoval absolutně žádnou pozornost výkladu. Sešity, které byly pokryté srdíčky a osdobnými nápisy "LOUIS" sloužily jako pomůcka při předstírání zájmu o učivo.
"Jasně že nedával! Zase truchlil nad tím svým buzna kamarádem, kterej mu odletěl bůhví kam a nechává si znásilňovat prdel od někoho jinýho!" ozval se Bryan, kapitán fotbalového týmu a vrchní děvkař školy.
"Drž hubu ty debile!!!" zařval na něj můj kamarád Zayn a už se na něj chtěl vrhnout. Naštěstí ho moji další dva kamarádi, Niall a Liam, zatáhli zpátky do lavice a uklidnili.
"Bryane, Zayne! Vyjadřujte se laskavě slušně, nebo vás odvedu do ředitelny!" napomenula je učitelka a třískla ukazovátkem o stůl.
"A ty, Harry, mi zítra přineseš esej na téma dnešní hodiny!" rozkázala ještě předtím než zazvonilo a ona vyklidila třídu. Bryan a jeho banda se na mě podívali posměšným pohledem a vyběhli spolu s ostatními ze třídy. Já se jenom zničeně sesunul do lavice. Všechna ta radost ze vzpomínky se mi najednou ztratila a já se znovu propadal do depresí.
"Harry, jsi v pohodě?" sklonil se ke mně Niall a stisknul mi rameno. Jenom jsem pokýval hlavou a začal si balit věci do batohu. Kluci se na mě dívali dost nedůvěřivě a čekali, až jim pravdivě odpovím.
"Jsem v pohodě. Jenom jsem toho poslední dobou moc nenaspal a jsem unavenej," usmál jsem se na ně falešným úsměvem a odcházel ze třídy na poslední dvouhodinovku tělocviku.
V šatně jsem se rychle převlekl, vyslechl si poznámky na mojí orientaci a Louise a vypadl ven na hřiště. Jakmile se všichni nastoupili do dvou lajn, trenér nás seznámil s dnešním programem: "Takže, pánové, dnes si dáme menší změnu a místo fotbalu si zahrajeme volejbal. Bryan, Jay, Erik a Henry natáhnou síť, Michael, Luke, Calum a Ashton jdou se mnou pro míče, dresy a počítadla. Ostatní se rozcvičí!"
"Tak to je v prdeli!" neodpustil si Bryan poznámku ohledně trenérova plánu.
"Bryan si ještě ke všemu dá čtyři kolečka a ty víš za co to je!" zahřměl na něj trenér. Povzdechl jsem si a vydal se za kluky do rohu hřiště.
"Tak co, Harry, ve volejbale jsi dobrý, ne?" zeptal se mě Liam jakmile jsem k nim přišel. Jenom jsem pokrčil rameny a začal se rozcvičovat. Kluci si povídali a já měl zase čas vzpomínat. Tentokrát mi vzpomínku vyvolal náhrdelník vysící na mém bledém krku.
"Tááák, tady to je. Jedno perníkové latté pro mojí princezničku," usmál se na mě Louis, položil přede mě hrníček a vlepil mi krátkou pusinku.
"Děkuju ty můj princi," začervenal jsem se a nervózně sledoval znechucené pohledy ostatní lidí sedících v kavárně. Louis si sedl na židličku naproti mně a napil se ze svého hrnečku. Zachytil jsem pohled nějaké stařenky, která se nad námi znechuceně ošklíbala a něco šepatala svým starým kamarádkám. Sklesle jsem se napil a poté hypnotizoval hladinu hrnečku. Louis si všimnul mého vystresovaného chování a tak mě jemně chytil za ruku a hladil mě po jejím hřbetu palcem.
"Neboj se, jsem tu s tebou."
"Děkuju," špitnul jsem a ulechčeně se usmál.
"A za copak mi děkuješ ty truhlíku jeden?" usmál se na mě sladce.
"Za to, že jsi tu pro mě vždycky když tě potřebuju a že tě nic nedokáže odradit!"
"Za to mi nemusíš děkovat. To já děkuju tobě, že takhle statečně snášíš všechno tohle," usmál se na mě znovu a políbil mě. Ochotně jsem spolupracoval a nechal se unášet tím hřejivým pocitem u srdce. Po chvíli naše rty odpojil a já jen nespokojeně zamručel.
"Počkej, něco u pro tebe mám," řekl a začal se hrabat v kapse kalhot. Po chvíli vytáhl červenou, úzkou, obdélníkovou krabičku a podal mi jí. "Na, tohle je pro tebe."
"Ale..."
"Jenom to otevři," řekl mi vlídně a popobídl mě. Převzal jsem si od krabičku a pomalu, jako bych se snad bál že je v ní bomba, jí otevíral. Když jsem konečně odklonil víčko, zadrhl se mi dech v krku.
"L-Louisi to je nádhera!" vydechl jsem a pomalu zvedal do vzduchu stříbrný náhrdelník s třemi přvěšky kočky, banánu a srdíčka.
"Líbí se ti?"
"Líbí? Líbí je slabý slovo! Mockrát děkuji Lou!" vrhnul jsem se mu kolem krku takovou rychlostí, že jsem málem převrhl obě kafe.
"Není zač, princezno," pohladil mě Louis jednou rukou po zádech a druhou se snažil uklidit hrnečky co nejdál ode mě. Posadil jsem se zpátky na své místo a sledoval náhrdelník pohledem, jako bych byl malý kluk a právě dostal nějakou úžasnou věc.
"Ten musel být ale hodně drahý..." špitnul jsem po chvilce zdrceně a začal náhrdelník uklíze zpátky do krabičky. "To si nemůžu nechat, Lou."
"Hazz, prosím, je to dárek! Nech si ho!" začal mi ho vracet zpátky a závírat ho do mých dlaní s posmutnělým pohledem, "Vždycky když se na něj podíváš, tak si vzpomeneš na mě..."
Teď už jsem chápal proč byl tak smutný a proč chtěl, abych si ho nechal.
"Hazz! Hazz! Posloucháš mě? Musíme jít, trenér už je tady!" lomcoval mým ramenem starostlivě Liam a Niall mi luskal prsty před obličejem. Bezmyšlenkovitě jsem se zvedl a spolu s kluky doklusal k síti. Trenér nás v rychlosti rozdělil do družstev a poslal nás na všechny čtyři volejbalová hřiště, které škola vlastní. Naštěstí jsem byl v týmu s Niallem, Liamem, Zaynem, Lukem a Michaelem, takže to alespoň trochu vyvážilo fakt, že hrajeme proti Bryanovi a jeho bandě, která rozhodně nebude hrát fér. Povzdechl jsem si a došoural se na pozici smečaře přímo naproti Bryanovi.
"Připrav se že ti natrhnu prdel a ne tím stylem, který znáš, buzno!" sykl mi do tváře a neopomenul mě strčit do ramen. Ashton s Calumem si sedli na židličky pro rozhodčí a hlídali zápas, který právě začal. Míč lítal vzduchem, boty vydávaly legrační pískavý zvuk kdykoliv sjely po povrchu hřiště a zákeřné zásahy míče do mého obličeje taky byly na místě. První hodina skončila a trenér nás poslal, ať se jdeme napít.
"Harry, jdeš?" zavolal na mě Zayn
"Jo, hned!" sebral jsem svojí tašku z lavičky a začal se v ní přehrabovat ve snaze najít svůj mobil. Musel jsem napsat mámě, že půjdu k Zaynovi, aby mi pomohl s tím úkolem. Pomalu jsem se loudal do šatny a datloval SMS do mobilu, když do mě někdo vrazil.
"Čum na cestu ty buzno!" křiknul po mě Bryan a prudce mi strčil do ramen.
"Promiň," špitnul jsem a chtěl ho obejít. Jason, Bryanova pravá ruka, mi zatarasil cestu a postrčil mě směrem k Bryanovi.
"Ale, ale... Píšeš tomu svýmu buzerantovi aby si pro tebe přijel?" smál se Bryan a přitom mi vytrhnul z ruky telefon. Neměl jsem náladu se s ním prát, takže jsem se prostě sebral a chtěl znovu odejít.
"Hele mluvím s tebou!" Někdo do mě strčil a já spadl na zem. Okamžitě se spustila salva smíchu a dalších blbých poznámek.
"Hej! Nechte ho na pokoji!" rozkřikl se po nich Liam a spolu s ostatními se k nám rozběhli. Všimnul jsem si Zaynova naštvaného výrazu a Bryan zřejmě taky, takže se radši sebrali a odešli.

"Jsi v pohodě?" Luke s Calumem mi pomohli na nohy a Niall mi podal můj mobil. Jenom jsem kývnul a vydal se na hřiště. Zrovna začalo zvonit, tak jsem si jenom hodil tašku zpátky a napil se vody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama