"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Angel in disguise 3. díl

27. července 2014 v 21:11 | Luci Dee |  Angel in disguise...
Title: Angel in disguise
By: Luci Dee
Part: 3


Pomalu jsem Joshe následovala a zvykala si, že křídla zopakují každý pohyb mých ramen. Proklouzávala jsem skrz lidi a pokaždé, když jsem někým prošla, jsem před očima uviděla smutnou část jeho života. To jsem snad anděl smrti, že vidím jenom smutnou část života každého člověka? Zrovna jsem procházela kolem kluka tak v mým věku, kterého vezli na lůžku s ovázanou hlavou a hrudníkem, a tak jsem chtěla něco vyzkoušet. Přistoupila jsem k němu, natáhla ruku před sebe a sledovala obrázky, které se mi najednou jevily před očima. Parta lidí, alkohol, drogy, auto, hlasitá muzika, auto, dálnice, světla kamionu a pak černá tma. Fajn, tohle nebyla moc pěkná vize, ale potvrdilo to mojí doměnku. Škoda že jsem nedostala nějakou příručku nebo něco takovýho, protože pak bych se to nemusela učit sama a přijít na to tímto způsobem. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že jsem Joshe ztratila z dohledu. "Sakra kde je?!" Zmateně jsem se kolem sebe rozhlížela až jsem najednou dostala nápad. Jednou jsem od Joshe dostala k narozeninám takovou knížku o andělech, ve který se anděl mohl přemísťovat tím, že na někoho strašně moc myslel. Ano byla to nějaká vymyšlená story, ale za zkoušku nic nedám. Zavřela jsem oči a myslela na Joshe jak nejvíc to šlo. Najednou jsem uslyšela takový cinknutí a když jsem oči znovu otevřela, stáhla jsem za Joshem. Když sestřička Joshovi ukázala pokoj, nechala ho osamotě. Josh zůstal stát ve dveřích a chvíli sledoval mé já ležící na nemocniční posteli. Já mezitím přešla místnost a pokusila se posadit na židli vedle postele. Povolila jsem kolena a vzápětí se svezla na zem. Po pár neúspěšných pokusech si na židli sednout jsem snahu vzdala, stoupla si vedle postele a sledovala všechno dění. Josh pomalu došel k nemocničnímu lůžku a znovu se na mě upřeně zadíval. "Lusio..." Vzlykl a položil kytici na stolek vedle postele. Pohladil mě po azurově modrých vlasech a já to cítila, alespoň něco. Chtěla jsem křičet, vykřičet všem že já bez boje neumřu, ale nešlo to. "HALÓÓÓ, JÁ JSEM ŽIVÁ!!!" Chtěla jsem řvát, ale z úst mi vyšel jenom šepot. Nenáviděla jsem, když byl Josh jenom trochu smutný a vidět ho takhle zlomeného mě ničilo. "Proč jsi to musela být ty?" "Joshi já jsem živá!" Chtěla jsem zařvat, ale byl to znovu spíš takový zlomený šepot. Po tváři mu stekla veliká slza a další, která byla na cestě, utřel do rukávu. "Měl jsem tě rád..." "Já jsem naživu Joshi!" Položila jsem mu ruku na rameno a cítila jak se otřásl. Asi ten dotek cítil, ale přirovnal to nejspíš k nějaké iluzy. "To, co jsem ti řekl, jsem nemyslel vážně. Jenom jsem to plácnul, měl jsem tě moc rád." Vzpomněla jsem si na to co se stalo na začátku týdne kdy jsme se s Joshem hrozně pohádali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama