"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Angel in disguise 16. díl

29. července 2014 v 21:07 | Luci Dee |  Angel in disguise...
Title: Angel in disguise
By: Luci Dee
Part: 16

"Já vůbec netuším. O něčem podobném jsem ale četla v jedné z knížek co mi dal Josh. Kluka, který se po podobné smrti jako já přeměnil v anděla mohla vidět pouze osoba, která se ho jako poslední dotkla. To bylo ale myslím Dotekové Pouto, což v tomhle případě nejspíš nefunguje, protože žádný z mých ošetřujících mě neviděl. Pak byla jedna knížka, kde se holka přeměnila v démona a viděli jí pouze její dvě sestry, mladší bratr, dcera a její přítel, který byl zároveň otcem té dcery. Říká se tomu myslím Krevní Pouto a je to vlatsně o tom, že anděly-popřípadě démony-můžou vidět jenom lidé co jsou s nimi jakkoliv pokrevně příbuzní. Ať už je to bratr a sestra, rodič a dítě, manželé nebo prostě otec, dítě a jeho matka," odpověděla jsem mu pravdivě a čekala na jeho reakci. Myslela jsem si, že vyletí z kůže a začne na mě řvát, jak jsem pitomá že jsem mu o PJině "původu" neřekla dřív, ale nic takového se nestalo. Niall jenom pokýval hlavou a znovu se zahleděl na svoje bosé nohy, nechápu co na nic pořád vidí. To jsou zajímavější než jeho mrtvá kamarádka se kterou si právě povídá?
"Když je to Krevní Pouto, tak proč jí vidím já a ne Josh?" dorazili ke mně po chvilce Niallovi myšlenky.
"Celkem dobrá otázka až na to, že mě vidí i PJ!" přitakala jsem po chvíli a samozřejmě nezapomněla Nialla znovu opravit. Pak jsem se nad tím ale zamyslela. Niall sebou škubl a odskočil až ke skříni na druhém konci místnosti.
"Ty mi čteš myšlenky?!" křikl po mě tlumeným hlasem a vraždil mě pohledem.
"No to snad ne! Jako by nestačilo, že byla slídivá i za živa!"
"Hej!!! to nebylo pěkný ani pravdivý!" hájila jsem se Niallově štiplavé myšlence.
"Já jí normálně zavraždím!"
"Víš co je pech? Já už teoreticky mrtvá jsem," usmála jsem se na něj sladce a založila si ruce na prsou. On se na mě jenom znovu zamračil a přešel k prádelníku.
"Tak tohle vidět nemusím!" prohlásila jsem a měla v plánu zmizet, protože jsem myslela, že se Niall jde převlíkat. On ale otevřel úplně spodní zásuvku a zpod kapesníků a ponožek vytáhl plastovou krabičku plnou jídla. Sebral z ní jednu Marsku, všechno uklidil zpátky na své místo a sedl si na židli u psacího stolu kde většinou jedl a psal písničky-tedy hlavně jedl.
"Co je?" zeptal se při rozbalování tyčinky, když si všiml mého významně zdviženého obočí.
"Když mám nervy tak jím," dovysvětlil mi a s pozvdechem se zakousnul do rozteklé pochoutky.
"Tak to musíš mít nervy pořád, co?" zamumlala jsem si pro sebe, ale Niall má nehorázně dobrý sluch, takže mě slyšel.
"Já normálně zavolám nějaký likvidátory týhle nadpřirozený havěti!"
"Nialle!" otočila jsem se na něj a sledovala jeho spokojený škodolibý obličej upatlaný od čokolády a karamelu. Držela jsem se ze všech sil, ale po chvíli jsem dostala nezastavitelný záchvat smíchu.
"Ticho!" syknul Niall, "Někdo tě uslyší a všechno bude totálně v háji!"
"Nikdo jinej kromě tebe a PJ mě neslyší ani nevidí," uklidnila jsem ho, když jsem se dostatečně vysmála.
"Čemu ses to vlastně smála?" Ukázala jsem mu na zrcadlo na šatní skříni. Jakmile uviděl svůj odraz, zrudnul, popadnul papírový kapesník a začal si obličej otírat.
"No jo, holt jsem trochu prasátko," povzdechl si vesele a dál dlabal tyčinku.
"Trochu?" vytřeštila jsem na něj pobaveně oči a začala se znovu smát. Niall jenom protočil oči a trpělivě čekal, až se dosměju.
"Už jsi skončila?" Jenom jsem přikývla, protože jsem zatím nebyla schopná odpovědět. Břicho mě nehorázně bolelo, jak jsem se smála a z očí mi tekly slzy. Kdybych byla jako většina holek (a k tomu navíc nebyla mrtvá), tak se asi zblázním že mi teče make-up.
"Tak už mi konečně odpovíš na mojí otázku?" Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu a nahodila zamyšlený výraz. Upřímně, teď jsem se tak bavila, že jsem zapomněla na co se mě Niall ptal.
"No proč tě nevidí Josh, přece," pronesl Niall jako kdybych byla úplnej pitomec. To nikdo nepopírá, ale rozhodně se ke mně takhle nikdo chovat nebude.
"Nialle Jamesi Horane! Mluv se mnou normálně, nebo uvidíš!" zavrčela jsem na něj a jemu se na čele objevila taková srandovní vráska. Já jsem ale stále držela ten vážný výraz a s rukama založenýma na prsou jsem na něj koukala.
"To by mě zajímalo co!" Niallovi myšlenky ke mně doputovali až závratnou rychlostí. Zamračila jsem se, protože jsem si uvědomila, že jako anděl bych lidi neměla vraždit. A kvůli mně asi "ti nahoře" vyjímku neudělají.
"Počkej až budu zase zhmotněná ve svým těle, nakopu ti zadek!" Niall vyprskl smíchy a svalil se ze židle. Naštěstí měl na zemi modrý huňatý koberec, který utlumil jeho pád.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama