"If you're going through hell, keep going..."
Sir Winston Churchill

Angel in disguise 10. díl

28. července 2014 v 22:35 | Luci Dee |  Angel in disguise...
Title: Angel in disguise
By: Luci Dee
Part: 10

Omlouvám se, pokud někomu vadí, že u každého není můj komentář (někomu moje kecy možná nechybí, ale všechno je možný :D), ale už jednou jsem se s tím vypisovala na jinej blog a nebaví mě to znovu přepisovat sem... :D Moc děkuju za pochopení... :D
Luci Dee
Ráno mě probudilo až klapnutí dveří. Rychle jsem vyskočila ze sedačky a rozespale se kolem sebe rozhlížela.
"Asi jsem usnula," zašeptala jsem si pro sebe a usmála se. Vešla jsem do chodby a prošla ven dveřmi, které způsobili moje probuzení. Venku pořád pršelo, takže dneska se toho zase moc dělat nebude. Pozvdechla jsem si a zamířila do kuchyně, kde na stole ležel vzkaz. Zvedla jsem papírek ze stolku a přečetla si co v něm bylo Joshovým škrabopisem napsáno:
"NIALL A HARRY: Holky mají ve městě nějaký zařizování a my (Josh, Liam, Louis, Zayn) jedeme s Edem něco pracovně probrat. Vrátíme se až večer, kdyby něco jsme na telefonu. P.S.: Na oběd sem zaskočí Angel a pomůže vám s malou." Usmála jsem se, položila papírek na stůl a šla se podívat nahoru. Všechny dveře, kromě těch Harryho a Niallovo, byli otevřené a pokoj za nimi se jenom lesknul. Prostoupila jsem skrz Hazzovi dveře a automaticky se podívala směrem odkud se ozývalo chrápání.
"Oh, Harry, já zapomněla že spíš nahý," rychle jsem se k němu otočila zády a pro jistotu si ještě zakryla oči. Harry totiž ležel rozvalený na fialové peřině, úplně nahý, takže vážně super start pro můj žaludek. Rychle jsem vyšla z pokoje a když se mi povedlo zapudit pocit, že se pozvracím, jsem se vydala do Niallova pokoje. Ještě jsem ani nestihla dojít k jeho dveřím a on už se z nich vyřítil v modrém tričku a šedých teplácích, do kterých se právě soukal. Divila jsem se, proč se po ránu pohybuje tak rychle, ale pak jsem zaslechla dětský pláč a okamžitě pochopila. Vydala jsem se za ním do mého starého pokoje, kde byla dětská postýlka, kdyby se cokoliv dělo.
"PJ, copak se stalo?" Naklonil se nad její postýlku a pohladil jí po hlavičce. PJ dál plakala a Niall na ní jenom zmateně hleděl. Povzdechl si, vytáhnul jí z postýlky a začal s ní pohupovat ze strany na stranu. Já jsem se opřela o zeď na chodbě vedle dveří a přes roh jsem pozorovala Niallovo počínání.
"No tak, PJ. Neplač, vzbudíš strejdu Harryho a ten si tě dá jako malou roztomilou snídani." mumlal na ní roztomile Niall a já se nemohla nabažit toho pohledu. Jasně, viděla jsem Nialla s miminkem, přesněji s Theem, ale tohle bylo jiný. Byl to prostě takový ten spokojený pocit, který jsem už dlouho necítila. Naposledy někdy když jsem byla na Díkuvzdání s celou rodinou a věděla jsem, že se mám na koho spolehnout. To už teď ale neplatí. Od tý doby, co jsem otěhotněla, se o mě rodiče přestali starat a jsem jim úplně ukradená. Joshe mají pořád rádi, ale on měl o mě strach, takže nám pronajal byt a bydlí radši se mnou.
"Long, sad and true story," zašeptala jsem si pro sebe a mírně se usmála. Niall sebou trhnul a zmateně se kolem sebe rozhlédl.
"Lusio...?" Teď jsem sebou zase škubla já. Niall chvíli bloudil očima po místnosti a já se ještě víc natiskla na zeď. Nevím jak, ale on věděl že jsem tady. Nejspíš ho na to upozornila PJ, ale co když ne?
"Asi jsem blázen..." zamumlal si pro sebe, pokroutil hlavou a zase se zadíval na PJ. Vydechla jsem si a svezla se po zdi na zem. Páni, tohle budu muset ještě pořešit, je to vážně divný.
"PJ, prosím, přestaň plakat. Nevím co mám dělat," zanaříkal Niall a stále jí houpal. Bylo mi ho vážně líto, takže jsem, ze svého místa na zemi, znovu nakoukla do místnosti. Hledala jsem, co mohlo PJ rozbrečet až jsem přišla na to, kde je zakopanej pes. Na zemi vedle postýlky ležel PJin duhový dudlík a mě okamžitě bylo jasné, jak jí utišit. Podívala jsem se na plyšáka, ležícího v postýlce, a donutila ho spadnout na zem.
"Hm, zajímalo by mě jak tě...Á, už vím!" Niall se skláněl pro plyšáka, když si všimnul dudlíku. Sebral ho, trochu ho očistil a pak ho dal PJ. Její pláč umlkl a na malé tvářičce se jí rozlil spokojený úsměv.

"Tak, to by bylo. Teď se půjdeme napapat." zašišlal na ní Niall a vydal se ke dveřím. Rychle jsem se zvedla ze země a přeletěla k nejbližším dveřím do kterých jsem okamžitě zapadla. K mojí smůle to byli zase Harryho dveře, ale furt lepší než aby mě PJ zase prozradila. Opatrně jsem stočila pohled k Harryho posteli. Co kdyby tam ještě ležel v předchozí poloze? Vážně o tenhle pohled znovu nestojím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama